„Definitivní sbohem neexistuje, vždy přijde opětovné setkání.“
Přestože měl Petr teprve dvacet let, pravidelné meditaci se věnoval již několik let. Také už zažil mnoho zlých věcí. Věděl, že nemůže změnit svět, kde žije a lidi kolem sebe. Věděl však i to, že mnoha dobrých věcí může dosáhnout díky svému pozitivnímu vnitřnímu postoji a disciplíně, která se dá docílit prostřednictvím meditace. To, zda jsme šťastní nebo nešťastní záleží na našem vnitřním postoji a úhlu pohledu, ne na „skutečnostech“ kolem nás. Tatáž věc, co jednoho člověka dokáže udělat velmi šťastným, může druhého člověka udělat nešťastným.
Jednoho dne, časně ráno – bylo to právě po meditaci – Petr usnul. Náhle se ocitl v minulém životě. Bylo to v Egyptě, v době, kdy se stavěly pyramidy. Petr byl kupec a do Egypta dovážel různé zboží z ciziny a pak ho prodával.
V té době Egyptu vládl svatý faraón, který byl uctíván jako Bůh, podobně jako Ježíš nebo Kršna. Faraón měl zvláštní schopnosti, uměl například číst myšlenky jiných lidí, také je dokázal uzdravovat z různých nemocí a mohl ovlivňovat budoucnost jednotlivců i celého světa. Zároveň byl hlavou církve, která se dělila na tři úrovně. První úroveň byla přístupná všem, druhá lidem na vyšším stupni vývoje, kteří se zajímali o duchovní věci, a ta nejvyšší jen těm, kteří se rozhodli odejít do pyramid a svůj život zasvětit duchovnosti.
Petr byl velmi zvědavý a přímo dychtil po tom, aby se dobral pravdy, ale také se bál odejít do pyramid, protože pak by už nikdy nemohl vést „normální život“. Přesto však zkoušel dělat duchovní cvičení a věnoval se meditaci. Když mu bylo čtyřicet let, přinesl faraónovi z ciziny velmi vzácný dar. V té době žil Petr sám, bez závazků, jen pro svou práci – byl však šťastný, neboť se mohl věnovat hledání pravdy. Petr stále věřil, že bude moci vidět pravdu i bez toho, aby musel odejít do pyramid a všeho se vzdát. Petr nemusel nic z toho, co myslel a cítil, vysvětlovat faraónovi, protože ten viděl všechny jeho touhy a přání dříve, než se Petr před něj postavil.
Román o Anuri 1
Faraón, k Petrovu překvapení, měl také pro něj připraven dar – byla to žena, původně určená a „připravovaná“ pro faraóna. Faraón měl mnoho žen: ne proto, že by je potřeboval, ale proto, aby se jeho geny mohly míchat s lidskou populací. Takto počaté děti se rodily jako bytosti na vyšší duchovní úrovni. Dívka, kterou Petr dostal od faraóna, měla jen patnáct let a on musel slíbit, že se jí nedotkne, dokud nedospěje v zralou ženu, a také, že ji naučí vše, co ví o duchovnosti. Petr nebyl velmi nadšený z toho, že si má za manželku vzít tak mladou dívku, nemohl ji však odmítnout. Vše, co bylo od faraóna, bylo zákonem a dar od něj byl nejvyšším požehnáním. Tak se Petr oženil s dívkou, která se jmenovala Anuri a učil ji vše, co věděl o duchovnosti. Dívka však byla velmi nadaná a to, co Petrovi trvalo roky, se ona dokázala naučit za několik měsíců.
Mezi nimi se postupně zrodila nesmírně hluboká láska. Ve skutečnosti to, co k sobě cítili, bylo více než láska – byla to dokonalá jednota. Absolutní pochopení, rovnováha a vzájemná podpora. Jeho přání byla i jejími přáními. Nemuseli mezi sebou bojovat, kdo bude mít hlavní slovo v jejich vztahu – jeden druhému rozuměli i beze slov. Chápali, co ten druhý potřeboval, cítili a věděli, co se odehrává v jejich nitru. Byli jako jedna duše ve dvou tělech.
Dívka však měla jedno velké přání: odejít do pyramid, aby mohla sloužit bohu. Petr ji nechtěl ztratit. Nejvyšším projevem lásky je dát volnost tomu, koho milujeme. Proto ji Petr nechal jít. Dveře se za ní zavřely a on si uvědomil, že už ji asi nikdy neuvidí… Nemohl žít bez své druhé poloviny. Nejhůře nesl, když se dozvěděl, že jeho milovaná zemřela poté, co dosáhla nejvyššího stupeň osvícení. V té chvíli z žalu zemřel. Nicméně láska, kterou cítil k této dívce, ho provázela i po smrti.
Petr se nechtěl probudit, neuměl tomu však zabránit, a tak nakonec procitl z tohoto „snu“. S pláčem si uvědomil, že ještě nikdy necítil a nezažil takovou hlubokou lásku. Avšak právě tuto lásku odjakživa hledal! Ale kde, pro boha živého, by měl začít hledat tuto dívku? Kde? Kam má jít? A vůbec – žije ona v této zdegenerované době, kdy jsou lidé vynalézavější a technicky mnohem vyspělejší, ale nemají ani páru o duchovnosti? Ve které zemi by měl začít své hledání? Může mít jistotu, že se znovu narodila jako žena, a pokud ano, může doufat, že ho bude ještě milovat?
Jediná věc, kterou věděl, byla, že ji ještě uvidí. Nevěděl, zda to bude v tomto životě nebo ne. Věděl však, že pokud kdysi mezi dvěma lidmi existovala taková výjimečná láska, tak Bůh zařídí, aby se znovu našli.
Petr hledal dívku, kterou miloval v Egyptě, v každé dívce, do které se zamiloval. Svůj příběh vyprávěl každé ženě, ke které pocítil lásku. Sledoval její reakce a snažil se zjistit, zda by to mohla být jeho láska z minulého života. Po nějakém čase si však Petr uvědomil, že ani jedna z těchto žen nebyla jeho věčnou láskou. A tak pokračoval v hledání a doufal, že jednou potká svou Anuri…
Článek převzat a přeložen z Biela Mágia a Voodoo
