Měsíc a nebo mimozemská loď?

Po stovkách let detailního pozorování a studování, náš nejbližší společník v nekonečném vesmíru, Měsíc, stále zůstává hádankou. Šest přistání na měsíci a stovky experimentů měli za následek víc otázek než odpovědí.

Mezi nimi:

1)      Věk měsíce:

Měsíc je starší než se před tím očekávalo. Možná starší než Země anebo Slunce. Zemi je odhadováno 4,6 miliard let. Měsíční kameny byli datované jako 5,3 miliard let staré a prach, na kterém odpočívají nejméně o miliardu let více.

2)      Původ kamenů

Chemické složení prachu, na kterém jsou kameny usazené se výrazně liší od složení samotných kamenů, což je v rozporu s uznávanými teoriemi, o nahromadění prachu zvětráním a rozkladem kamenů. Kameny museli přiletět odjinud.

3)      Těžší prvky na povrchu

Normální planetární složení znamená těžší složky v jádru a lehčí materiály na povrchu. Podle Wilsona: Vzhledem na relativně velké množství odolných prvků jako Titánium v povrchových oblastech, několik geologů prohlásilo, že tyto odolné prvky byli přinesené na měsíční povrch neznámým způsobem. Netuší jak, ale že se tak stalo je jisté, zdůrazňuje.

4)      Vodní pára

7. března 1971 měsíční zařízení umístěné astronauty nahrálo oblak páry putující po měsíčním povrchu. Oblak vydržel 14 hodin a pokrýval území o rozloze 1600 kilometrů čtverečních.

5)      Magnetické kameny

Měsíční kameny byli zmagnetizované. To je podivné, protože měsíc nemá magnetické pole. Nemohl to způsobit ani blízký kontakt se zemí, protože takovéto střetnutí by roztrhalo měsíc na kousky.

6)      Žádné sopky

Některé měsíční krátery byli vytvořené vnitřně (tudíž do měsíce nevrazilo cizí těleso), ale doposud neexistuje žádný náznak, že Měsíc byl někdy dost horký na to, aby produkoval sopečné erupce.

7)      Koncentrace hustého materiálu

Pod měsíčním povrchem se nachází obrovské kruhové koncentrace velmi hustého materiálu v hloubce od 32 do 64 kilometrů pod středy měsíčních moří (měsíční planiny). „Jsou to rozsáhlé objekty diskovitého tvaru, které by mohli být uměle vytvořené. Pro obrovské kruhové disky není typické, ani náhodou či nehodou aby se nacházeli pod středem každého měsíčního moře, jako čočky.

8)      Seismická aktivita

Stovky „měsícotřesení“, které nemůžou být přisuzovány dopadem meteoritů jsou zaznamenány každý rok. V listopadu 1958 sovětský astronom A. Kozyrev z Krymské Astro fyzické Observatoře vyfotil plynovou erupci na měsíci nedaleko kráteru Alphosus. Taktéž zaznamenal načervenalou záři, trvající asi hodinu. V roce 1963 astronomové na Lowellovo Observatoři také viděli načervenalou záři na hřebeni horského vrcholu v oblasti Aristarchus. Bylo dokázané, že pozorování jsou úplně stejné a opakující se, opakují se, když se Měsíc přiblíží k Zemi. Pravděpodobně to nejsou přírodní jevy.

9)      Dutý Měsíc

Průměrná hustota Měsíce je 3,34 g/cm3 (3,34 krát větší než vody), zatím co průměrná hustota země je 5,5 g/cm3. Co to znamená? V roce 1962 vědec z NASA, Dr. Gordon MacDonald prohlásil: „Když jsou astronomické data menší, tak se zjistilo, že si vyžadují, aby byl vnitřek měsíce dutý a ne homogenní koulí.“ Nobelový chemik, Dr. Harold Urey navrhl, že nižší hustota Měsíce je způsobená velkými oblastmi uvnitř Měsíce, kde se nachází obyčejné dutiny. Dr. Sean C. Solomon z Messechutského Technologického institutu napsal: „Experimenty sond Lunar a Orbiter značně zlepšili naše vědomosti o gravitačním poli měsíce… naznačují obávanou možnost, že Měsíc může být dutý.“ Přírodní satelit nemůže být dutý objekt.“

10)   Měsíční ozvěny

20. listopadu 1969 posádka Apolla 12 odhodila část lunárního modulu při výstupu a ten narazil do Měsíce. Náraz modulu (přibližně 64 kilometrů od přistání Apola 12) vytvořilo umělé „měsícotřesení“ s překvapujícími vlastnostmi – Měsíc duněl jako zvonec víc jak hodinu. Tento úkaz zopakovalo i Apollo 13 (úmyslně navedly třetí stupeň modulu ke srážce s Měsícem), to způsobilo ještě překvapivější výsledky. Seismické přístroje zaznamenali, že ozvěny trvali 3 hodiny a 20 minut a dostali se do hloubky 40 kilometrů, což vedlo k závěru, že Měsíc má neobvykle řídké nebo dokonce žádné jádro.

11)    Neobvyklé kovy

Měsíční kůra je mnohem tvrdší než se odhadovalo. Pamatujete si s jakými extrémními potížemi se astronauti setkali, když se snažili vrtat do povrchu měsíčních moří? Překvapení! Jejich povrch se skládá hlavně z Ilmenitu, což je vlastně minerál obsahující velké množství titánia, toho samého kovu, který se používá na výrobu trupů hluboko-mořských ponorek a pláště SR-71 (letadlo překračující rychlost 3,2 machu). Uran 236 a Neptuniu 237 (tyto prvky se nevyskytují na Zemi) byli objevené v měsíčních kamenech jako nahrazující složky železa.

12)   Původ Měsíce

Před tím než astronauti dokázali opak, byla uznávaná teorie, podle které Měsíc vznikl odtrhnutím části Země před dávnou dobou. (Kdo ví z které části?) Další teorie tvrdila, že Měsíc se zformoval z vesmírného prachu, který zůstal po vytvoření Země. Analýzy složení měsíčních kamenů vyvrátili také tuto teorii. Jiná známá teorie je, že Měsíc byl přitáhnutý gravitačním polem Země, no neexistují důkazy, které by jí potvrdili. Issac Asimov prohlásil: „Je příliš velký aby byl přitažen Zemí. Šance, že se to stalo, a Měsíc byl následně nucený obíhat po téměř kruhovém orbitu okolo Země, jsou příliš malá na to, aby byli uvěřitelné.“

13)   Zvláštní oběžná dráha

Náš Měsíc je jediný měsíc v sluneční soustavě, který téměř nemění kruhovou oběžnou dráhu. Zvláštní, že jeho hmotnostní střed je asi o 1800 metrů blíže k Zemi než jeho geomagnetický střed (což by mělo způsobit kolísání), ale měsíční vypuklina (Měsíc nemá tvar dokonalé koule) je na odvrácené straně. „Něco“ muselo uložit měsíc na jeho oběžnou dráhu s přesnou výškou, dráhou a rychlostí.

 14)   Průměr měsíce

Jak vysvětlit „náhodu“, že Měsíc je ve správné vzdálenosti a má správný průměr, aby úplně překryl slunce v čase zatmění? Issac Asimov na to reaguje: „Není žádný astronomický důvod, proč by měli Měsíc a Země být v této poloze. Je to jen čirá náhoda a jen Země ze všech planet je obdařené tímto způsobem.“

15)   Měsíc jako vesmírná loď

Tak výstřední jako teorie o tom, že Měsíc je kosmická loď, tak všechny položky uvedené výše se vyřeší za předpokladu, že Měsíc je mimozemské plavidlo, přinesené inteligentními bytostmi před dávnými léty. Toto je jediná teorie, kterou podporují všechny uvedené údaje a neexistují údaje, které by odporovali.

Řečtí autoři Aristoteles a Plutarch, Římští autoři Apollonius Rhodius a Ovid popsali skupinu lidí nazývaných Proselenci (Proselenes), kteří žili ve středohorské oblasti Řecka a Arkádii. Proselenci si nárokovali tuto oblast protože jejich předchůdci tam žili ještě „před tím než byl Měsíc na nebesích.“ Toto tvrzení je podložené symboly na stěnách nádvoří Kalasasaya nedaleko města Tiahuanaco v Bolívii. A zaznamenávají příchod Měsíce na oběžnou dráhu před 11 500 až 13 000 léty, dlouho před oficiálně zaznamenanou historií.

1)      Věk záblesků

Aristarchus, Platon, Eratosthenes, Biela, Rabbi Levi a Poseidonus všichni zaznamenali neobvyklé světla na Měsíci. NASA, rok před prvním přistání na Měsíci ohlásila víc než 570 světel a záblesků pozorovaných na Měsíci mezi léty 1940 a 1967.

2)      Operace Měsíční blikání (Moon Blink)

Operace Moon Blink zaznamenala 28 událostí na Měsíci v relativně krátké době.

3)      Měsíční most

29. července 1953, John J. O’Neill zpozoroval asi 20 km dlouhý most rozprostírající se na kráterem Mare Crisium. V srpnu britský astronom Dr. H.P. Wilkens potvrdil jeho přítomnost, „vypadá uměle. Je to téměř neuvěřitelné, v první řadě to, že takováto věc bylo zformovaná a nebo jak byla vůbec zformovaná, jak mohla vydržet takovou dobu, kterou Měsíc existuje.“

4)      Zřícenina

Zřícenina objektu ve tvaru obelisku, které se tyčí 2,5 km od měsíční oblasti Ukert byla objevená sondou Orbiter 3 v roce 1968. Dr. Bruce Cornet, který studoval tyto ohromující fotky prohlásil: „Žádný přírodní proces nemůže vysvětlit takovouto strukturu.“

5)      Věže

Jesen z nejzvláštnějších prvků vůbec vyfocený na měsíčním povrchu (Lunar Orbiter III-84M) je věž ve tvaru spirálovitého tvaru, která stojí 8km od oblasti Sinus Medii.

6)      Obelisky

Lunar Orbiter II udělal několik fotografií obelisků v listopadu 1966, jeden z nich byl víc jak 45 metrů vysoký. …Obelisky byli uspořádané přesně jako vrcholy třech velkých pyramid v Gíze. Nutno podotknout, že stejné pyramidy se nachází i na Marsu. Nemají tyto pyramidy mezi s sebou nějaké souvislosti? Spousta otázek zůstává ještě nezodpovězena.

Článek převzat a přeložen z: AntiIlumináti a následně doplněn.