Příběh osvícení je krátký, ale výstižný příběh, čtěte ho do té chvíle než ho pochopíte. A poté si začnete vše dávat do souvislostí.
Byl jednou jeden žák a ten se ptal svého mistra:
„Co mě odděluje od pravdy?“ A mistr odpověděl: „Nejsi sám, co je oddělený od Pravdy. Je hodně takových. Povím ti dvanáct krátkých příběhů, které se ti budou zdát jako velmi jednoduché. Musíš si je, ale přečíst mnohokrát, a i když si už budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je číst. Dělej to tak dlouho, až nimi prostoupíš, tak dlouho, až se z malých příběhů stanou velké a z těch velkých zase malé.
První příběh:
Byla jednou jedna kapka vody v moři, která tvrdila, že moře nikdy neexistovalo. A stejně je to i s mnohými lidmi. Stojí uprostřed Boha a povídají, že Bůh nikdy neexistoval.
Druhý příběh:
„Chci svoji svobodu,“ dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosrdnosti vyzdvihlo na svůj povrch. „Chci svoji svobodu,“ dožadovala se zase kapka. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblaků. „Chci svoji svobodu,“ dožadovala se stále kapka. A oblaky byli dobrotivé – spustili ji zase dole. A tak bola opět v moři.
Třetí příběh:
Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale ne moře.
Čtvrtý příběh:
„Všechny tyto kapy vody za nic nestojí,“ řekla kapka vody v moři.
Pátý příběh:
„Nepochybně, jednu věc jsem již poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře,“ řekla kapka v moři.
Šestý příběh:
„Asi se nikdy nestřetnu s mořem,“ povzdychla si kapka v moři.
Sedmý příběh:
„Ale, co mě je po tomto moří,“ řekla kapka v moři.
Osmý příběh:
Jedna kapka vody bojovala so svým osudem. I když byla uprostřed moře, nechtěla o moři nic vědět.
Devátý příběh:
Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky, aby mohli udělat povstání proti moři.
Desátý příběh:
„Z titulu mojí moci,“ řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, „z titulu mojí moci si od toho to dne vyloučená z moře.“
Jedenáctý příběh:
„Si v mojí lásce,“ řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neposlouchala, protože byla naplněná láskou k jiné kapce.
Dvanáctý příběh:
„kdyby se mi podařilo…,“ uvažovala kapka vody, „aby každá kapka v moři byla v mojí lásce, stala bych se celým mořem.“ A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí jednou velice ublížila. Způsobila jí největší utrpení v živote. A tak jí napříč celé své lásce nedokázala odpustit. Jen proto, že nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná jí chyběla – nestalo se z ní moře.“
Žák přišel znovu za svým mistrem:
„Řekni mi, mistře, byla již někdy alespoň jedna jediná kapka vody, která se stala mořem?“
A mistr mu řekl poslední příběh:
„Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře a jeho hloubku. Její přání bylo nesmírně velké a tato kapka byla plná odpuštění. Proto k ní moře takto promluvilo:
„Ty si já a já jsem ty.“ Otevřelo náruč a přijalo kapku. A to, co patřilo moři, patřilo od této chvíle i kapce. Stala se tichem moře, stala se délkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět.“
Věz, můj žáku, moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují, a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí.“
„A co když je taková kapka vody velmi špinavá, co potom?“ ptal se žák.
Tehdy se mistr z celého srdce rozesmál a řekl: „Žádná kapka nemůže být tak špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit.“
Článek převzat a přeložen z Biela Mágia a Voodoo
